Jitka Krapsová se věnuje se svým přítelem Vojtěchem Hrdličkou velmi zajímavému sportu – horolezectví. Jak si tuto adrenalinovou činnost užívají, Jitka popisuje v následujícím rozhovoru.
Jitka Krapsová a Vojtěch Hrdlička
Co tě na tomto sportu nejvíce přitahuje?
Ráno vstát, sebrat svých pár švestek a vyrazit za sportem. Je to naprosto osvobozující pocit, kdy člověk může hodit veškeré starosti všedního života za hlavu a prostě jen „být“.
Plus jako zástupkyně ženského pohlaví musím podotknout, že někteří horolezci jsou opravdu sexy, a jak řekla nejmenovaná kamarádka Lucka Jeníčková: „Je lepší dívat se na horolezce než na hokej, protože při hokeji toho na chlapech moc neuvidíme.“
Chtěla bys vyzkoušet i jiný adrenalinový sport?
Žijeme jen jednou, a proto se má zkusit všechno. Pro někoho může být adrenalinovým zážitkem jízda autem s ženou za volantem a někomu se nerozbuší srdíčko ani při bungee jumpingu.
Jinak tento sport mi nepřijde příliš adrenalinový. Pokud člověk nedělá hlouposti a leze tam, kde má a jak má, nemělo by se nic stát. Samozřejmě náhoda je blbec a stát se může naprosto cokoliv, ale to aby se člověk už bál i vylézt ráno z postele.
Jak dlouho se již horolezectví věnuješ? Byla to tvá vlastní iniciativa nebo tě někdo inspiroval?
Horolezectví jsem se začala věnovat přibližně před čtyřmi roky a to společně s Vojtou. Vojtí leze o rok déle a ten pro změnu začínal s kamarádem ve Volyni.
Jsou v blízkém okolí Strakonic lokality, které opravdu stojí za to vyzkoušet?
V okolí vím jen o Radošovicích. Tam je perfektně položená skála, ale je náročnější, takže začínajícím lezcům ji nedoporučuju. Jinak bych chtěla upozornit na lezecké centrum v Písku. Je opravdu obrovské, krásně zajištěné, v seznamu cest si vybere snad každý lezec – a nejdůležitější pro většinu lidí je přístup personálu, kterému zde nejde vytknout absolutně nic. Vždy vše udělají s úsměvem!
Zajímá tě horolezectví jen jako koníček, nebo plánuješ v budoucnu třeba profesionální dráhu?
Dnes je to jen koníček. V budoucnu bude i profesionální dráha, jen z toho horšího konce. Jestli dokončím školu, tak budu sbírat na zemi padlé lezce jako záchranářka a Vojtí mi je pak profesionálně zrentgenuje v nemocnici.
Napadlo tě otevřít si s Vojtou nějaké své vlastní lezecké centrum?
Vypadáme snad na to, že máme 29310803911283 milionů? (smích)
No já jsem slyšel o 29310803911282 milionech (smích)
Díky za rozhovor
Fotografie poskytla Jitka Krapsová
Autor: Lukáš Houdek
