Ruská intervence na Ukrajinu je nepřiměřeně agresivní a odsouzeníhodná

21. 11. 2013… Den, kdy se začala řešit budoucnost Ukrajiny v Kyjevě na Majdanu Nezávislosti. Během těchto dní měl prezident Ukrajiny, Viktor Janukovyč, podepsat ve Vilniusu asociační dohodu s EU.

Bohužel, summit Východního partnerství tak úplně nedopadl a kvůli vlivu prezidenta Putina se Janukovyč zřekl podepsání dohody. Evidentně předběžně obeznámil všechny politiky přítomné ve Vilniusu o svém záměru a tiše v koutě odseděl zasedání summitu. Tato zrada zapříčinila strhující vlnu pobouřených občanů a hlavně mladých lidí – studentů, kteří iniciativně vyšli do ulic jako první. A právě v tu dobu začali ukrajinští občané bránit sebe, svou důstojnost a lidská práva, bojovat tak za svou vlast a její budoucnost proti diktatuře a zkorumpované vládě.

Ozbrojený zásah proti občanům

První krok, který podnikl Janukovyč směrem k demonstrantům, byl policejní zásah ozbrojených sil – Berkut. Jsou to lidé, které naverbovala ukrajinská vláda za účelem utiskování svého vlastního lidu, za což jim bylo slušně zaplaceno. Zatím se neví, zda snipeři patřili k členům Berkutu či k jiné policejní organizaci. Dle rozkazů sniper mířil na hlavu, srdce a krkavici, berkutovci stříleli do očí. Od začátku revoluce je to více jak 800 lidí utrpěvších zranění a více než 300 lidí je dodnes pohřešováno.

Na Majdanu se během revoluce vytvářely skupinky po sto lidech, takzvané stovky. Každá stovka byla zodpovědná za určitou činnost: ochrana stanů, hlídka barikád, čistota, pořádek atd. Na konci února přibyla ještě jedna stovka, a to „Nebeská stovka“- oběti, již padly během revoluce. Jejich fotografie jsou vyvěšeny v budově parlamentu Ukrajiny a na jejich počest přejmenovali ulici Institutskou (místo střelby) na ulici Nebeská stovka.

Agrese z Kremlu

Zdálo by se, že po finálním svržení prezidenta se Ukrajina konečně začne vyhrabávat ze své současné kritické ekonomické situace, sestaví se nová vláda a přijde dlouho očekávaná světlejší budoucnost. Ale namísto toho by nejspíš měla řešit otázku ochrany a vojenské připravenosti.

Nikdo z nás, běžných smrtelníků, nepředpokládal, že Putin vyšle vojenské jednotky na ukrajinský Krymský poloostrov. Putin prohlašuje, že pouze brání a chrání ruské občany, ale copak je někdo ohrožuje? Jak doteď v klidu žili na Ukrajině, tak i nadále jim nic nehrozí. Je naprosto evidentní, že v souvislosti s uběhlými událostmi v Kyjevě to byla jasná příležitost k obsazení Krymu i s jeho důležitou námořní základnou v Sevastopolu. Lidé na Krymu neovládají ukrajinštinu a sledují ruské kanály, v nichž jsou zkreslené informace ruské propagandy.

Kdo je další na řadě?

Na sociálních sítích padla otázka: „Když na Krymu žije kolem 60 % Rusů, kteří chtějí být připojeni k Rusku, a zároveň Rusko chce Krym, tak proč se Ukrajina prostě nevzdá Krymu? Však je to jen čára na mapě.“ No a co bude příště? Doněck? Donbas? Celá Ukrajina? Ukrajina je suverénní stát a o svém počínání si má rozhodovat sama v demokratických volbách. Dnes je situace stále nejistá a s každou hodinou se vyvíjí. Všechny evropské státy i USA se snaží vyjednávat s Ruskem a také vypomáhají finančně i humanitárně. Nezbývá nic jiného než čekat a doufat, že zvítězí zdravý rozum nad mocenskými zájmy.

Poznámka šéfredaktora: Pokud bychom přijali myšlenku, že Rusko má připojit území, na němž žije početná skupina Rusů, nezapomněli jsme, kolik Rusů žije na Karlovarsku?

Kateřina Matyásková

Autorka článku žila do svých 12 let v západní Ukrajině. Později se přestěhovala do České republiky, kde úspěšně absolvovala strakonické gymnázium. V současné době studuje obor Mezinárodní obchod na VŠE.