Lobotomie kůrovcem aneb psychologická válka na Šumavě

Nikdy v minulosti snad nebyl spor o podobu hospodaření v NP Šumava vyostřenější, než je právě nyní. A to možná není zdaleka všechno, možná se nacházíme teprve na začátku. Pokud jsme si mohli až doposud myslet, že se jedná o pouhé faktické nedorozumění a pletení pojmů, nyní můžeme s jistotou tvrdit, že jde o cílenou diskreditaci zdravého rozumu, demagogii a manipulaci veřejným míněním.

Zároveň by mělo dojít k oslabení a rozkladu struktur hájících zájmy ochrany přírody, konkrétně těch, kvůli kterým byl národní park Šumava vyhlášen. V posledních několika letech docházelo k cílenému odstraňování vědeckých kapacit – členů vědecké rady aj. z jejich funkcí. Na místo ředitele NP byly politicky dosazeny dvě nekompetentní osoby. Na konci dubna se rozhořela jiskřička naděje, když ministr životního prostředí Richard Brabec odvolal ředitele parku Jiřího Mánka. Ten nechvalně proslul zejména svojí aktivní snahou vyřadit Šumavu ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků. Na jeho místo byl dosazen Pavel Hubený, který pracoval 21 let jako šéf CHKO Šumava. Dalo by se tedy předpokládat, že je člověkem fundovaným.

Proč byla jména pánů Stráského a Mánka v souvislosti s destabilizací situace na Šumavě tak často skloňována? Jednoduše proto, že zde byl několikrát porušen zákon. V rozporu s ním byla v NP použita chemie (více zde), blokáda nezákonné těžby v oblasti Ptačího potoka rozehnaná Policií ČR byla rozhodnutím soudu označena rovněž jako oprávněná (více zde). Pro nezaujatého pozorovatele musí nutně vyvstat otázka, s jakou motivací je tímto způsobem v našem největším národním parku postupováno. Pokud jste čekali nějakou vznešenější odpověď, než zisky komerčních subjektů z obchodování a spekulací se dřevem a s cennými územími, tak vás patrně zklamu. Tajností nejsou ani konkrétní jména, která se na této mediálně-lobbistické masáži podílejí. V jejich středu stojí „hlubočtí mocipáni“ senátor Tomáš Jirsa a Pavel Dlouhý (oba ODS). Chapadla pak vystřelují k oběma bývalým ředitelům NP, ale i do sfér nejvyšších – k exprezidentu Václavu Klausovi a současnému prezidentu Miloši Zemanovi.

Boj o veřejné mínění

Ve stejné době, kdy byly připravovány nezákonné postupy za hlasité podpory některých starostů šumavských obcí, vstupují do hry vedením národního parku zaplacené profesionální PR agentury, aby se pokusily něco provést s veřejným míněním (viz např. zde).  Nejaktivnější v tomto ohledu byla agentura Bison & Rose, která vymyslela lživý a scestný, ale přesto úderný slogan pro svou novou kampaň – „kůrovcová kalamita tisíciletí – chráníme Šumavu, ne kůrovce“. A tak se pánové Stráský a Mánek stali ze dne na den ústředními hráči v křížové výpravě proti tomuto zlořádu. Že byla celá kampaň uměle vykonstruována k předpokládanému výsledku, přiznává i agentura samotná v rozboru jedné ze svých mnoha případových studií zde. Velké peníze tekoucí z peněženek vlivných šumavských zájmových skupin v posledních letech podobným stylem zaplavovaly i jihočeská regionální média (Deníky Bohemia, Jihočeské týdeníky a mnoho dalších) články o vševědoucích lesních hospodářích, zlých vědcích a ekolozích a neochvějné pravdě o konečném řešení šumavské otázky (některé výmysly zejména z úst senátora Jirsy byly vyvráceny v tomto článku).

V části laické veřejnosti se jim podařilo vyvolat dojem toho, že ochránci přírody, vědci a neziskové organizace usilují o zánik šumavské přírody nebo dokonce ochranu kůrovce. Dává vám to snad nějaký smysl? Že se kolovrátek lží a demagogie roztočil opravdu na plné obrátky a že na jeho lep naletěli mnozí, se můžeme přesvědčit dnes velmi často a někdy nezbývá nic jiného než němý úžas. Když si v čerstvém ranním deníku přečteme od spisovatele a botanika Václava Větvičky názor, že největší prohrou pro Šumavu bylo vyhlášení národního parku, někde se asi stala chyba, a to velká. Že není příliš daleko od slov k činům, nás před několika dny přesvědčil Jan Veleba, který vyzývá k otevřenému boji proti skupinám nazývaným oblíbeným pojmem ekoteroristé (více viz zde).

Nový legislativní rámec

A o co se na Šumavě hraje nyní? Plán péče na další tři roky byl schválen na konci dubna. I když se mělo jednat o materiál kompromisní, objevují se v něm body, které znatelně oslabí vyhlídky Šumavy na plnohodnotnou ochranu. Jednoznačnými pozitivy je nepřijetí návrhu bývalého ředitele Mánka na vyškrtnutí Šumavy ze seznamu mezinárodně uznávaných národních parků a také odmítnutí kontroverzní stavby lanovky v oblasti Hraničníku. Materiál však rovněž snižuje plochu bezzásahového území z 30 na 23 %, což může znamenat výrazné ohrožení některých lokalit developerskými tendencemi (více zde).

Již dlouhá léta se snaží vlivné skupiny kolem jmenovaných politiků protlačit zákon, dle kterého by měla být příroda na Šumavě řízena jiným ustanovením, než je dobře fungující zákon č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Zajímavým vývojem prošel senátní návrh zákona, který se podobně jako schválený plán péče snaží oslabit některé nástroje ochrany přírody. Zejména se jedná o rozlohu I. zón NP, které mají zahrnovat pouze 26 % plochy parku. Současné vědecké poznatky však shledávají plochu vhodnou k ochraně v první zóně přibližně na ploše 50 %. Dalšími body, kvůli kterým je nový zákon vědeckou komunitou odmítán, je přílišná benevolence pro místní samosprávy a stavební aktivity v nejcennějších šumavských oblastech (o výtkách stínové vědecké rady k tomuto návrhu se dočtete zde). Návrh zákona se nyní dostává do zajímavé schizofrenní situace. Zatímco vědecké a ochranářské skupiny jej odmítají pro to, že je „ochranářsky“ nedostatečný, prezident Zeman jej vetoval, protože se mu zdá příliš „ochranářsky“ radikální.

Ochrana přírody nebo developerské zájmy?

I když se jeví současná šumavská problematika jako velmi složitá, po rozmotání zašmodrchaného klubka souvislostí vyplouvají na povrch dva protichůdné pohledy na ochranu Šumavy a dva tábory lidí, které je hájí. Na jedné straně ti, kteří chtějí šumavský národní park zachovat pro jeho jedinečné přírodní hodnoty, pro které byl zřízen. Na druhé straně ti, kteří by rádi křehké přírodní dědictví rádi využili pro své vlastní obohacení. K této skupině můžeme přičíst rovněž ty, kteří se nechávají strhnout manipulační mediální kampaní a lacinými hesly.