Ve zdravých politických poměrech znamená investice důvěry do volených zástupců ze strany občanů především závazek nezklamat a kritika dosavadního vedení a jeho vládnutí zároveň vyžaduje rychle a jednoznačně prokázat, že nově zvolení zástupci představují zcela nový přístup a styl.
Spolupráce s komunisty i ANO zároveň
Už fakt, že spolu v radě spolupracují zástupci Strakonické Veřejnosti, která slibovala mnohé veřejné služby ve městě zdarma (MHD, svoz odpadu apod.) s hnutím ANO, chystající se zprivatizovat některé městské provozy, budila značné rozpaky. Že k tomuto tandemu přibude ještě strana, která se netají tím, že samosprávné celky by měly zakládat vlastní výrobní podniky v zájmu přímé tvorby pracovních míst, je pak věcně prakticky nevysvětlitelná. První místopředseda hnutí ANO se nedávno na jeho sněmu vyjádřil o KSČM, že je stranou, jejíž podíl na moci by znamenal katastrofu pro státní rozpočet. Je zajímavé, že ve Strakonicích hodlají zástupci tohoto hnutí sanovat městskou kasu právě za pomoci této strany.
Často je též poukazováno na problematickou předlistopadovou minulost dnešní KSČM a jejích mnohých představitelů. Ne, nehodlám se zde vystavovat častým útokům na příslušníky mé generace, že hodnotit tyto skutečnosti nesmíme s ohledem na absenci osobních zkušeností s minulým režimem. Představa, že dnešní třicátníci nemají co mluvit do toho, kdo jim bude vládnout v jejich dospělém věku, je vrcholem demagogie, avšak od jejích nositelů asi nic jiného ani nelze očekávat. V řadách mé strany je mnoho ctihodných členů staršího věku, kterým byly v minulosti spáchány mnohé křivdy, a tito lidé očekávají, že i my mladší budeme jejich paměť dále zpřítomňovat. V praxi to znamená, že musíme usilovat o to, aby se podobná příkoří již nikdy nekonala, ať už by byl jejich původce kdokoliv.
Začátkem podobné cesty však je stav, kdy starosta Hrdlička prohlašoval vehementně bezprostředně po loňských volbách, že do koalice s komunisty nikdy nevstoupí. A variací na toto prohlášení bylo i jeho vyjádření pár minut po zvolení radní Vlasákové, že její účast v radě neznamená účast KSČM v koalici. Podobný výrok pak znamená buď to, že výběr radních nepodléhá hodnocení programového souladu zúčastněných stran na koaličním principu, což by ovšem znamenalo, že věcného vyjádření vize členů rady města se občan nedovolá. A nebo je skutečnost faktického koaličního vládnutí zakrývána rétorikou, která tento fakt zpochybňuje, což ovšem takovým způsobem rozmlžuje obsah zde užitých politických termínů, že občan Strakonic zanedlouho nebude vůbec rozumět tomu, co je a co není koalice. Přispívá tato praxe k posilování demokratického občanského povědomí a vzorců politické kultury ve městě?
Nemusíme být absolventi politologie, abychom nad touto skutečností vážně pochybovali. Třetí možností pak je, že zvolení zastupitelky Vlasákové do rady neznamená účast druhého komunistického zastupitele Tomáše Bernada ve vládnoucí koalici v zastupitelstvu, což by ovšem znamenalo, že je KSČM jako strana na strakonické politické scéně elementárně nejednotná. Zda jí tato hypotetická skutečnost slouží ke cti je pak již nadstavbová otázka. Nic z výše uvedeného ale rozhodně není ke cti strůjcům tohoto uspořádání.
Popsané skutečnosti spolu zdánlivě málo souvisí, avšak ve skutečnosti jedna podmiňuje druhou. Rozpad původní koalice odchodem ODS z ní byl v jádru zapříčiněn nejen výraznými programovými a názorovými rozdíly mezi koaličními stranami, ale taktéž praxí a politickým stylem, jakým se nové vedení vyznačuje. Věcné rozdíly v programu a cílech zúčastněných stran jsou zcela legitimní a nezbytný kompromis poté, co voliči rozdají karty, může legitimně vést k tomu, že zásadní priority svého programu ani jedna ze stran fakticky neprosadí. Zcela zbytečným a z hlediska legitimačních vzorců naprosto nezávislým je ovšem politický styl, jehož nevhodných způsobů se mohou zúčastnění aktéři vždy vyvarovat. To se však nestalo, a zásadní podmínka elementárního kladného hodnocení nového vedení města, tj. udržení předchozí koalice jako nejlepšího možného uspořádání na základě výsledků loňských komunálních voleb, tak nebyla dodržena.
Sliby – chyby
Příští volby jsou ještě daleko a s nimi i hledání nových řešení. Stávající nastavení však nenaskýtá důvody k optimismu: mnoho řečí a málo konkrétních výsledků. Není divu, že občanská nespokojenost stoupá, jak naznačila některá vystoupení občanů na posledním červnovém zastupitelstvu. Strakonická Veřejnost se tak paradoxně ocitla tam, kde byli ti, které v minulosti kritizovala. Sama produktem místní občanské společnosti dnes představuje vládnoucí establishment, vůči kterému se zvedá vlna odporu.
Prastará machiavellistická poučka, že moc korumpuje, se tak možná potvrzuje, ale znovu podtrhněme, nemusí tomu tak být! Stačí jen, aby se někdejší občanští aktivisté, kteří kdysi „rušili“ zástupce minulého vedení města v jeho vládnutí nechali tentokrát sami rušit nespokojenými občany. Třeba by to znamenalo i to, že jejich skládání účtů za několik let nebude připomínat odchod předchozího vedení města, jehož členové s židlemi, na nichž seděli, opravdu nesrostli, i když se zdálo, že jsou o tom bytostně přesvědčeni. Chce to jen zdravý smysl pro sebereflexi a pokoru.
Autor je politolog a okresním předsedou KDU-ČSL ve Strakonicích
Autor: Vladimír Hanáček
