Přetáčení ručiček našich hodinek je pevnou tradicí již od konce 70. let. V noci ze soboty na neděli přecházíme na tzv. letní čas.
Konkrétní posun nastane ve 2:00, kdy si hodinky přeřídíme o hodinu dopředu. Opačný proces nastane na konci října, kdy se zase ve tři ráno čas vrátí o hodinu zpět.
Ačkoliv řada lidí tyto změny považuje za samozřejmé, nejenom u nás mají své četné odpůrce. Z české politické reprezentace je znám především lidovecký návrh uvedené schéma zrušit. S touto myšlenkou si pohrávají i další země, přestože nebyla nalezena shoda, jak přesně by vše mělo nově fungovat.
Například Rusové nejdříve celoročně zavedli letní čas, později zjistili, že ani tato obměna jim nevyhovuje, a tak přešli na čas přirozený. Je otázka, zda se tamní obyvatelé dočkají ještě dalších úprav.
Proč?
Hlavní propagátorem letního času byl Brit William Willet. Ten se sice současného posunu nedožil, ale jeho myšlenka úspor je stále aktuální. Střídání času bylo poprvé zavedeno během 1. světové války a našlo oporu i na počátku 40. let během 2. světové války. Při zachování přirozeného času je totiž po celý rok ráno světlo příliš brzy a stmívá se také zbytečně brzy. Přechod na letní čas umožňuje ekonomické ztráty snižovat.
Co to znamená?
Pro praktický život má posun dva hlavní důsledky. Jednak si dnes jděte včas lehnout nebo si posuňte budík o hodinu dopředu. V neděli byste byli nevyspalí. Pokud plánujete v noci cestu do vzdálenějšího místa, podle nového času budou mít spoje zpoždění. Tentokrát nikoliv vlastním zaviněním.
Autor: Lukáš Houdek
