Když se řekne „pouť“

Strakonická svatováclavská pouť si i přes dobu komunistické totality, kdy mnoho tradic spojených s křesťanstvím bylo potlačováno nebo nahrazováno tehdejším ideologickým kultem, neztratila na intenzitě a udržela se jako jedna z důležitých událostí během roku.

Dnes možná některým lidem může přijít, že pouť splývá s ostatními slavnostmi, při kterých zní hudba a procházíme stánky s množstvím pochutin a zboží. Snad navíc jsou pouťové atrakce, které jsou pro jedny zdrojem zábavy, jiným trnem v oku.

Chcete-li, pojďme se podívat, v čem je specifikum a podstata pouti jako takové.

Samotné slovo „pouť“ je odvozeno od slovesa putovat. V zásadě se totiž jedná o to, že lidé šli na místo, kde se slavil titul nějakého kostela, tedy svátek světce nebo událost, které byl kostel zasvěcen. Inspirací k takové cestě byla celá řada – od tak ušlechtilých, jak děkovat Bohu nebo jej prosit; připomenout si světce nebo světici, ke které nás váže nějaký vztah, ale také setkání s těmi, které jsme dlouho neviděli, nebo návštěva místa, ke kterému máme nějaký blízký vztah. To vše se různě v motivacích mísilo a mísí.

Ve větších obcích či městech často vycházelo procesí, které směřovalo ke kostelu za městem. Pěší putování totiž ještě silněji připomíná myšlenku, že náš život je cestou, která má svůj cíl v Bohu. Tedy bohoslužba na poutním místě je připomínkou tohoto cíle i vděčnosti, že nás Bůh na cestě provází.

Konkrétně strakonická pouť souvisí se svátkem sv. Václava. To, že mu byl zasvěcen kostel, který až do r. 1787 byl farní (tedy hlavní ve Strakonicích), odkazuje na přihlášení se tehdejších generací k české státnosti, kterou svatý kníže reprezentoval. Zároveň byl vnímán jako velký pomocník u Boha ve všech možných oblastech lidského života. I poté, co se farním stal kostel sv. Prokopa, putovali strakoničtí ke sv. Václavu. Ačkoli tento světec žil před více než tisíci roky, může pro nás být inspirativní v tom, jak vnímal hodnoty a Boží působení. To nám pomáhá nové uchopit především homilie – kázání a proto se na poutě často zve někdo ze zajímavých či podnětných kněží, kazatelů.

I dnes během svátku sv. Václava a v okruhu strakonické pouti bývají bohoslužby v kostele zasvěceném tomuto světci na hřbitově. Vyrážíme z města, abychom se nechali povzbudit a vyprosili potřebné dary sobě i druhým. V bohoslužbách děkujeme a prosíme za různé záležitosti týkající se života každého člověka, speciálně při sobotní večerní bohoslužbě prosíme za město a jeho obyvatele. Po této bohoslužbě mohou lidé individuálně přednést knězi svou prosbu a on se za ně bude modlit.

V neděli pak bude hlavním celebrantem a kazatelem P. Jan Fatka, který dlouhá léta řídit jedno z křesťanských nakladatelství a dnes je nemocničním kaplanem v Praze Na Bulovce. A my právě na závěr hlavní nedělní bohoslužby (v 10:00) požehnáme nově ustanovenému nemocničnímu kaplanovi Pavlu Kortusovi.

Duchovní program oživí i Svatováclavský koncert v kostele sv. Markéty ve čtvrtek 27. září od 19:30, při kterém vystoupí sbory Fere Angeli, Hlasoň a Chrámový sbor.

A tak pouť nemusí (a snad ani nemá) být pouze o pouťové zábavě či shonu, ale o poutním hledání a setkávání. Každý, kdo chce něco z uvedeného prožít, je vítán jak na bohoslužbách, tak na koncertě i jen tak v kostele. Pouť nemusí být pouze o komerčních záležitostech, pokud si my sami nenecháme tento způsob vnutit, pokud budeme hledat a vnímat pravou náplň toho, co v závěrečných zářijových dnech ve Strakonicích prožíváme.

Přeji všem krásná a hodnotná setkání a nalézání podstatného na životní pouti!