Mám starost o Strakonice – proto kandiduji

V předvečer letošního 17. listopadu jsem oslavil 33. narozeniny a jsem druhým rokem velmi šťastně ženat. Vystudoval jsem Pedagogickou a Filosofickou fakultu JČU, kde jsem několik let působil jako odborný asistent pro dějiny raného novověku a didaktiku dějepisu. Aktuálně jsem zástupcem ředitele Gymnázia Strakonice, věnuji se hudbě, historii, společenským a občanským aktivitám a příležitostně také sportu. Rád pracuji pro místní římskokatolickou farnost, spolupracuji s muzeem, Šmidingerovou knihovnou a dalšími institucemi. Od doby, kdy jsem studoval strakonické gymnázium a navštěvoval místní ZUŠ, se cítím být Strakoňákem a rád bych zde také jednou s manželkou vychoval naše děti. Nadšení pro práci s mládeží rozvíjím jako učitel angličtiny, dějepisu, filosofie a etiky.

Velkou ctí je pro mne asistovat ve vedení Pěveckého sboru Gymnázia Strakonice sbormistryni a milé kolegyni Marcele Mikové. Naši dlouholetou spolupráci odměnily v posledních letech významné soutěžní a festivalové úspěchy. Ve skutečnosti ale jde především o formování sboristů i všech našich dalších studentů a studentek ke vztahu k hodnotám, bez nichž se do budoucna neobejdeme. Za ty považuji aktivní a činorodý životní postoj, odpovědnost k sobě i blízkému okolí – včetně ekologické, vztah k tradicím a kultuře, úctu k seniorům či všelijak znevýhodněným členům naší společnosti a v neposlední řadě schopnost kritického myšlení ústícího v konstruktivní komunikaci. Logická a etická argumentace by vždy měla mít přednost před vyhrocenými emocemi či heslovitými výroky a populismem, který odmítám a důrazně před ním varuji, kde jen mohu.

Pro vstup do místní politiky jsem se rozhodl na základě podnětů od mnoha mých strakonických přátel a značným impulsem mi v tom bylo také setkání s prof. Janem Sokolem, pro mne zásadní občanskou autoritou, který mne na základě vlastních zkušeností povzbudil slovy, že vyhovět návrhům bezúhonných občanů na vlastní kandidaturu je občanskou a morální povinností.  Tím se řídím a chci řídit po celý život. Veřejný prostor stojí za to, abychom jej podle svých možností kultivovali a pracovali pro „obecné dobro“ okolí a tím i sebe samých! Proto jsem se rozhodl přijmout nelehkou roli třetího z lídrů „Trojkoalice pro silné Strakonice“.

A co chci změnit či zlepšit ve Strakonicích? Naše město by mělo být atraktivní pro absolventy středních a potažmo i vysokých škol, kteří zde maturují, avšak málo se k nám vrací. Vytvořme pro ně přívětivé pracovní i životní podmínky! Například využitím programů dostupného bydlení, na něž se aktuálně soustředí politika KDU-ČSL. Mezery zůstávají v třídění a zpracování odpadů. V dosahu mého bydliště chybí šedé kontejnery na kovy a v ČR se již samostatně třídí také nápojové kartony (oranžové kontejnery). Obávám se, že svoz odpadu zdarma problém efektivně neřeší a nevede mnohé spoluobčany ke skutečné odpovědnosti. Nechť mají odpad zdarma děti a mládež do 18 let a senioři. Pro občany v produktivním věku by onen pár set korunový poplatek měl mít motivační podtext k pečlivějšímu nakládání s odpadem. Toho lze dosáhnout vhodnými osvětovými programy. Stačí se rozhlédnout po progresivních českých (i jihočeských) městech. Komunikujme také na krajské a celostátní úrovni a získejme dotační programy na revitalizaci dlouhodobě bolavých lokalit a dalších zařízení v majetku města.

Zásadním tématem je pro mne také starost o naše „rodinné stříbro“, za které považuji místní bohatou folklórní tradici, tedy strakonickou dudáckou hudbu a všechny kapely, soubory i jednotlivce, kteří se jí věnují a měli by od města mít maximální podporu. Totéž se týká ochotnických souborů i dalších zájmových sdružení, které nás všechny vzájemně obohacují a dělají Strakonice typickými a jedinečnými. Rozpočet místní kultury by na ně měl vždy dostatečně pamatovat. V tomto mám osobní zkušenost z jednoho nedalekého městyse, kde mají početné spolky a soubory mimořádnou a spravedlivou podporu, a proto také skvěle fungují a přispívají k rozkvětu celé obce.

Závěrem již jen malé odlehčení mých řádek. Je mi stejně dobře v saku, prácheňském kroji i kupříkladu v montérkách, protože v takových chvílích většinou dělám něco pro své okolí a spoluobčany našeho města a nesedím pouze v pohodlí za zabouchnutými dveřmi bytu! 🙂

Děkuji Vám za pozornost věnovanou tomuto textu a prosím Vás, abyste v sobotu 14. prosince přišli k místním volbám.