Strakonice vzorem celé republice

Tak takovému úsloví by se drtivá většina Strakoňáků dnes spíše vysmála. Vždyť zrušení loňských komunálních voleb krajským soudem, následně se vlekoucí spor řešený nadvakráte Ústavním a podruhé krajským soudem i příčiny, které k němu vedly, udělaly městu Strakonice spíše celostátní ostudu. Opakované komunální volby, které nás o nadcházející sobotě 14. prosince čekají, pak skýtají podívanou přímo úměrnou tomuto vývoji.

Je tu však jeden výjev, který tyto volby přinesly, a který stojí za pozornost nejen ve Strakonicích. Je jím projekt společné Trojkoalice TOP 09, ODS a KDU-ČSL. Vzhledem k tomu, že jsem tak říkajíc insiderem tohoto projektu, nechci vůči němu zaujímat kategorická hodnotící stanoviska. Jsem totiž podjatý z důvodů radosti, kterou z něj mám a o níž jsem přesvědčen, že o ní nepřijdu ani po volební sobotě. Pokusím se využít svého politologického vzdělání spíše k více analytickému pohledu, jakkoliv to zní nadneseně.

O spojování stran pravého středu se celostátně mluví nejpozději od doby, kdy náměstí větších českých měst začaly naplňovat tisíce lidí, požadujících demisi trestně stíhaného a spektakulárnímu střetu zájmů čelícího premiéra Andreje Babiše. Společná platforma středopravicových stran se má stát přirozenou politickou alternativou populistů a levice, která Babišovu vládu drží u moci. Odpůrci podobného spojování naopak tvrdí, že „Antibabiš“ není program a že kdyby se měly tyto strany shodnout na něčem pozitivním, co společně sdílí, hledaly by to jenom těžko, neboť jsou mezi nimi příliš velké ideové a programové rozdíly. Jak tyto snahy dopadnou celostátně uvidíme do dvou let. Proč se to ale povedlo ve Strakonicích?

Škarohlídi se vysmívají, že spojování středopravicových stran je výraz jejich bezradnosti a snahy se udržet na scéně za každou cenu v duchu hesla: „Tonoucí se stébla chytá“. Podobné obvinění je ale zcela nesmyslné, protože koaliční spojení těchto stran nijak nezaručuje nejen to, že nová kvalita společného projektu přitáhne další nerozhodnuté voliče, ale už to, že neodradí i skalní voliče jednotlivých koaličních stran, kteří začnou vedení své strany vyčítat, že se „spojilo s čertem“… Aby takové výhrady nezazněly, musí být mezi zástupci stran přirozená programová shoda, ale také osobní souznění. Ne, že by nutně spolu museli vytvářet harmonické přátelství na život a na smrt. Ale měli by si rozumět, dohodnout se, a svým způsobem i na to pivo někdy společně zajít. Programově to pak znamená najít shodu na základních prioritách.

trojkoaliceJakkoliv by se zdálo, že na komunální úrovni jde primárně o místní témata, nesouvisející se silnější ideovou profilací jednotlivých stran, není tomu tak bezezbytku. Jsou totiž důležitá komunální témata, která ideové pozice jednotlivých stran významně obrážejí. Jako příklad uvedu téma dostupného bydlení. Je obecně zafixované mínění, že přístup neoliberální pravice k otázce bydlení by měl být: „Každý nechť si vlastními silami sám sežene bydlení“, přičemž by se chtělo doplnit: „Kdo je líný, neschopný a nemá prachy, ať jde bydlet pod most“. Samospráva pak není od toho, aby snahu občanů o vlastní bydlení aktivně podporovala, ale toliko vytvořila příznivé podmínky pro to, aby ho sami občané či soukromý sektor mohl realizovat. Města by neměla vlastnit žádné byty, všechny by se měly zprivatizovat. Takové pojetí bytové politiky působí dosti asociálně, protože ne všichni si jsou schopni k vlastnímu bydlení dopomoci. Nejde však jen o sociální případy či nějaké „flákače na dávkách“, ale např. o mladé rodiny s dětmi, lidi začínající vlastní pracovní kariéru, kteří potřebují odstartovat svůj profesní a rodinný život a potřebují k tomu vhodné podmínky. Těm by města měla pomoci skrze projekt dostupného bydlení a poskytnout jim nájemní byty na dobu určitou, po kterou tento start potřebují provést. Jakmile budou schopni si ušetřit dostatek prostředků k pořízení vlastního bydlení, mají uvolnit místo dalším. Taková koncepce bytové politiky je plně v souladu s pojetím odpovědné konzervativní politiky, která by měla být v českých podmínkách středopravicovým stranám vlastní.

Moc si vážím toho, že na takovém cíli a pojetí podpory dostupného bydlení jsme se s koaličními partnery ve Strakonicích dohodli.

Upozadění asociálního neoliberalismu v politice středopravicových stran a hledání společných odpovědných řešení, to je základ pro dohodu. Pokud to vedení ODS, TOP 09 a KDU-ČSL dokáže i celostátně, může vzniknout taková koalice i pro příští sněmovní volby. Ve Strakonicích se to již povedlo. Strakonice tak můžou jít v tomto celé republice vzorem…

PhDr. Vladimír Hanáček, Ph.D.
politolog, pedagog VOŠ
kandidát č. 6 za Trojkoalici

 

Autor: Vladimír Hanáček

728 views
Líbil se vám tento článek?

Nechcete pejska k adopci?