Minulý čtvrtek zemřel ve věku 95 let velký muž, osoba symbolizující především boj za rovnocenné podmínky pro každou lidskou bytost, nehledě na pohlaví, vyznání či barvu pleti. Nelson Mandela.
Tento svobodomyslný člověk se narodil v Jihoafrické republice. V zemi, jejíž jméno a režim se měly od konce 2. světové války stát synonymem pro útlak a pro rasovou segregaci.
Právě pro nesouhlas s režimem apartheidu se Mandelovi dostávalo označení buřič, rebel, marxista, vlastizrádce a též terorista. Zorganizoval mnoho protestů a podílel se i na organizaci stávek, aby vyjádřil jihoafrickému režimu nesouhlas s jeho politikou. Na tuto cestu nenásilného odporu však reagovali jihoafričtí státní představitelé střelbou do protestujících, vyhlášením stanného práva a vystěhováváním černošského „problémového“ obyvatelstva z velkých měst.
Reakce Afrického národního kongresu na sebe nenechala dlouho čekat, a tak spěšně vzniklo ozbrojené křídlo „Kopí národa“, do jehož čela se postavil právě Mandela. Nicméně jejich záměry byly překaženy téměř na samém počátku. Roku 1964 tehdy 46letý Mandela stanul před soudem za trestný čin plánování státního převratu a byl odsouzen k trestu doživotního vězení.
Nakonec byl Nelson Mandela na příkaz prezidenta Frederika Willema de Klerka 11. 2. 1990 propuštěn. Nikdy nezahořkl, a když opouštěl brány věznice Victor Verster, sám sobě přísahal, že veškeré křivdy a nenávist z nich plynoucí nechá za sebou a bude dál bojovat za zrovnoprávnění všech obyvatel Jihoafrické republiky.
O rok později začal opět předsedat Africkému národnímu kongresu a po třech úspěšných letech legální politické práce se stal roku 1994 prezidentem. Z jeho postu se mu podařilo celou společnost stabilizovat a vláda rasově nadřazené menšiny se plynule přerodila ve vládu demokratické většiny. Svůj podíl na tom měl i průběh vyšetřování zločinů apartheidu, který měl za cíl spíše odkrýt pravdu o hrůznosti takovéhoto režimu, než se pomstít zločincům.
Mandela svou jedinečnou osobností dokázal působit jako stmelující prvek rasově rozdělené společnosti, a tak nedošlo k podobným excesům jako vyhánění bílých farmářů a podnikatelů v tehdejší Rhodesii (dnešním Zimbabwe) po nástupu prezidenta Mugabeho. Dalo by se říci, že jen díky odhalení pravdy o apartheidu a snaze zapomenout na minulé křivdy mohla tato velká země zůstat na ekonomické i kulturní špici celé Afriky.
Nelson Mandela byl skvělý, morální a inteligentní muž. Byl to idealista a vizionář, který se nenechal zlomit a jehož doživotním krédem byla rovnost a svoboda pro všechny lidské bytosti bez rozdílu. Připomeňme jeho citát: „Naše svoboda není kompletní bez svobody Palestinců, bez vyřešení konfliktu v Súdánu a v dalších částech světa“. Mějme tato slova na paměti a držme se jich. Doufejme, že bude na světě přibývat vůdců Mandelových kvalit. Vůdců, kteří nestaví svůj osobní zájem nad principy humanity a svobody.
Autor: Josef Eigner
