Lidský život smrtí rozhodně nekončí, tvrdí smuteční řečník Roman Novák

Roman Novák je čtyřicetiletý dělník ve společnosti Denios. Když jej potkáte, obdaří vás svým milým úsměvem a ihned zpříjemní atmosféru. Ve svém volném čase se však věnuje zvláštní činnosti – práci smutečního řečníka. Že se nejedná o běžné zaměstnání uznává, ale zajímavě se nad touto oblastí zamýšlí, a tak rozhodně stojí za to si s ním popovídat.

roman_novakPovolání smutečního řečníka je přece jen trochu neobvyklé. Jak ses k tomu dostal?

Povolání smutečního řečníka je skutečně asi trochu neobvyklé. Lákalo mě, abych si to vyzkoušel jako další svoji životní zkušenost. Proto když se hledal řečník na smuteční obřady, tak jsem se přihlásil a byl jsem přijat.

Co tvé začátky? Bylo těžké si zvyknout na atmosféru pohřbů?

Začátky byly dost těžké a nemyslím si, že ani po těch letech je to lehčí. Promlouvám k lidem, kteří se přišli rozloučit s někým, koho měli rádi, koho milovali, kdo byl součástí jejich života. Pohybuji se v prostředí, které je plné smutku a pláče.

roman_2Když řeč přednášíš, připravuješ se hodně? Máš trému?

Ano, trému mám vždy. Na přípravu jednoho smutečního obřadu mám asi tak 60 – 90 minut. Od pozůstalých dostanu základní údaje o zesnulém. Doma si podle toho připravím a napíšu celou smuteční řeč. Častokrát přijdou pozůstalí k nám domů, nebo mě požádají a přijdu domů já k nim. V den pohřbu ještě před obřadem vše procházíme a doděláváme poslední úpravy.

Mám vždy obavu, abych svoji řeč zdárně dokončil. Hlavně, když mám různé zdravotní problémy, jako třeba nachlazení, bolest v krku a tak podobně.

Vplouváš do emočního prostředí pozůstalých, nebo se od této citové stránky snažíš oddělit?

Pozůstalí by měli vycítit, že s nimi sdílím jejich zármutek. Můžu mít své vlastní problémy a starosti, ale v tuto chvíli musí jít vše stranou. Jsem tady prostě pro ně. Snažím se, aby můj přednes nebyl zbytečně patetický, ale naopak aby byl přirozený a důstojný. Snažím se i o to, aby byl můj proslov náležitě procítěný. Chci pozůstalé v tom velice smutném okamžiku trochu uklidnit, aby se snáze vyrovnali s odchodem jejich drahého a otevřeli svá srdce vzpomínkám.

A nejlepší odměna je, když mi pak lidé přijdou osobně poděkovat nebo napíšou děkovnou sms či email. Nebudu lhát, ale velice mě to potěší a zahřeje u srdíčka. V tu chvíli to pro mě znamená, že moje práce není zbytečná.

Jak dlouho již smuteční řeči pronášíš? Spočetl sis, kolik jich přibližně už může být?

Smuteční proslovy přednáším od června 2008. K dnešnímu dni jsem přednesl 596 proslovů. Rozloučil jsem se s 312 muži a 284 ženami. Nejmladší bylo desetiměsíční miminko, nejstaršímu bylo 101 let. Většinu obřadů jsem přednesl ve smutečních síních na hřbitově ve Strakonicích a v Katovicích i v Blatenském krematoriu.

roman_3Myslíš, že je vhodné spíše prozaické vyprávění, nebo občas prohodíš i nějaký verš, jak je tomu mimo jiné na náhrobních kamenech?

Každý svůj proslov prokládám verši, osobními údaji o životě zesnulého, ale i prozaickém všeobecném zamyšlení o životě a smrti. Jde mi o to, aby si lidé v tom okamžiku uvědomili, že nikdo z nás tady nebude věčně. A že se mi to snad daří, o tom svědčí reakce lidí, kteří na pohřbu byli. Je jisté, že je spousta lidí, kterým se můj přednes nelíbí, ale většinou se setkávám s kladnými ohlasy.

Věříš v život po životě?

Otázka, která od nepaměti zajímá lidstvo. Život a smrt je součástí všeho dění. Smrt je zcela přirozenou součástí života a čeká úplně na každého z nás. Zcela určitě existují věci, které jsou mezi nebem a zemí a já osobně se přikláním k tomu, že lidský život smrtí rozhodně nekončí.

A jak by řekl klasik Jára Cimrman – „Můžeme o tom vést spory, můžete se mnou i nesouhlasit, ale to je asi tak všechno, co se s tím dá dělat!“

FOTO: Roman Novák

Autor: Lukáš Houdek

3 320 views
Líbil se vám tento článek?

Nechcete pejska k adopci?