Nejsem meteorolog a rozhodně mi nepřísluší, abych se k tématu počasí nějak zasvěceně vyjadřovala. Přesto si za názvem tohoto článku stojím – celý život se totiž zajímám o stromy, hodně si jich všímám a mám o ně starost, když se jim nedaří. A to s výkyvy počasí souvisí.
Jak jsem pozorovala, a nejen já, stromy jsou na změny hodně citlivé. Příkladem je množství jeřábů v alejích, které nepřežily parné léto roku 2003. Zřejmě hrálo roli právě to, že předchozí rok byl naopak nadměrně vlhký. V roce 2009 došlo k podobnému zlomu, když po deštivém jaru následovalo několik suchých letních týdnů.
Kdo je ze Strakonic a je zvyklý vnímat veřejnou zeleň více než jen jako kulisu, asi si pamatuje, jak dvě z lip rostoucích na Velkém náměstí před radnicí shodily tehdy listy a zůstaly jim jen plody a po čase nové, drobné, světlounce zelené lístky. Jedna z nich si uchovala sílu a další rok už na ní nebylo nic znát, druhá ale nakonec uschla nadobro. Totéž se stalo s několika mladými břízami v Čelakovského ulici, přičemž v jejich případě to žádná z nich svým životem nezaplatila. Takových událostí bych mohla jmenovat více. Zaznamenala jsem i varování v knížkách pro pěstitele, kteří mají v květináčích nasazené bonsaje a mají si dávat pozor na zálivku a rosení, protože nepravidelnost se může stát pro jejich stromky osudnou.
FOTO: Jan Juráš
Co se týká tlumení výkyvů teplot a vlhkosti, jsou v tom stromy našimi největšími spojenci – je o nich známo, jak výkonným klimatizačním zařízením je každý z nich jednotlivě, a ještě mnohem více, když rostou ve skupinách. Tím nám velice pomáhají, protože i nám to škodí na zdraví, jsme-li vystaveni velkým změnám. Škodí to i dalším živým tvorům a samozřejmě i plodinám, které pěstujeme pro svou obživu.
To, že stromy odpařují vodu, že ji zadržují v krajině a že vytvářejí příznivé mikroklima, je nesmírně důležité, a přitom se o tom příliš nemluví. Ani ve školách, ani v médiích, ani jen tak mezi lidmi. Někdo to možná ani neví. Na internetových stránkách organizace Arnika můžeme najít vtipný inzerát (viz zde) na nedostižné zařízení, které reguluje stav ovzduší, je z recyklovatelných materiálů, na sluneční pohon, pracuje tiše, levně, bez zplodin, bez velkých nároků na dohled a údržbu, nepřetržitě po mnoho let… Na rozdíl od běžných klimatizačních zařízení, která uvnitř chladí a vně „topí“ , tento zázračný vynález vázané teplo uvolňuje v chladné části dne a na chladných místech. Vyrovnává tím teplotní rozdíly.
A nakonec se ukáže, že jde o „obyčejný“ vzrostlý strom. Řeč je zde hlavně o tom, jak dřeviny pomáhají nám, lidem, ale platí i to, že zrovna tak slouží sobě navzájem. Když se jich neuváženě zbavujeme nebo je mrzačíme, nemohou své poslání plnit a sami jsou mezi prvními, kdo na prudké výkyvy doplácejí. Hodí se na ně smutné úsloví „Kdo s čím zachází, tím také schází“. Nezdá se ale, že by to někoho příliš trápilo, i když všichni vidíme, jak se situace horší a je otázkou, čeho se ještě dočkáme.
Dnešní moderní zahrady s velkými stromy moc nepočítají. Stín se vytváří pomocí nějakého přístřešku nebo slunečníku, jenže ty pouze stíní, zatímco stromy dokážou díky odpařování vody horký vzduch i ochlazovat. A naopak, v chladném počasí chrání před zimou. Přivádějí vláhu, udržují úrodnost půdy, čistí vzduch… Čím to, že to nedovedeme ocenit? Lidé jsou přece choulostiví a nemají prudké změny rádi. Bohužel nemají rádi ani zodpovědnost a fyzickou práci a do péče o stromy se jim nechce, bez ohledu na následky pro zeleň i pro tvory, které ji ke svému životu nutně potřebují. Je to velký nevděk a nespravedlnost, jinak se to nazvat nedá…
Autor: Alena Hrdličková
