V právě končící lyžařské sezóně se nejvíce ze strakonických lyžařů – běžců prosadila Johanka Hůrková a v biatlonu Štěpánka Hanušová. Obou úspěšných závodnic jsme se zeptali na několik otázek.
Holky, je konec lyžařské sezóny. Když se ohlédnete zpět, jak jste spokojené se svými výkony?
Johanka: Na začátku sezóny jsem se moc těšila na závody, ale letos jsme jich moc nejely. Škoda, snad příští sezona bude lepší. Jinak jsem spokojená, i když se vždycky dá ještě něco zlepšit.
Štěpánka: Některé závody, hlavně v biatlonu, se mi povedly. Při závodech mi hlavně vycházela střelba, ale pořád je co zlepšovat.
Jak a v kolika letech jste se dostaly k lyžování a biatlonu?
Johanka: Na lyžích jsem stála prvně, když mi byly tři roky. Na běžky jsem se postavila o něco déle. Moje první otázka na běžkách byla, na kterém vleku budeme jezdit? Občas jsem vyrazila s mamkou, taťkou, babičkou a dědou na Kvildu. Do Ski klubu jsem se dostala v osmi letech. Nejprve jsem chodila do Sokola a potom jsem chtěla vyzkoušet něco jiného. Mamka zjišťovala, zda ve Strakonicích funguje klub běžeckého lyžování a dostala odkaz na trenéra Bohouše Melichara. Nyní trénuje jeho syn Honza.
Štěpánka: Ve druhé třídě jsem se věnovala střeleckému kroužku (ještě s mými bratry), který byl pořádaný DDM pod vedením pana Samce. Jednou nám teta řekla o Ski klubu Strakonice, kam také chodili naši bratranci. Asi po půl roce jsem do Ski klubu začala chodit i já, prozatím jen kvůli běhání a lyžování. Pak jsem se zeptala pana Žáka, jestli bych mohla začít i s biatlonem. To jsem byla ve druhé třídě.
Co vás na lyžování a biatlonu nejvíc baví?
Johanka: Lyžování se rozděluje na „klasiku“ a „skate“. Raději jezdím skate. Klasiku musím ještě vypilovat. Tam je třeba hodně technika. Jsem moc ráda, když se mi povede závod, jako třeba nedávno v Jablonci na Hledáme Nové Talenty.
Štěpánka: Na lyžování mě nejvíc baví to, že si mohu zasportovat a být na čerstvém vzduchu. Na biatlonu je právě nejlepší ta střelba. Vždycky je to o hlavě, ale někdy i o štěstí.
Čeho byste chtěly v lyžování a biatlonu dosáhnout?
Johanka: Ráda bych se pořád zlepšovala a třeba se jednou podívala i na olympiádu. Vím, že to bude ale pořádná dřina…
Štěpánka: Pro mě by byl největší úspěch vyběhnout si v létě 1. výkonnostní třídu a umístění do 10. místa na 1. ČP v letním biatlonu ve Starém Městě pod Landštejnem. Pak alespoň jednou do 15. místa na 2. a 3. ČP v LB v Bystřici pod Hostýnem. A na Mistroství ČR v LB v Letohradu být do 10. místa.
Co vám sport jako takový dává do života?
Johanka: I když je to někdy dost náročné, většinou zažíváme hodně legrace. Jsme dobrá parta, potkala jsem nové kamarády, se kterými jezdíme na závody, soustředění a s trenérem Radkem Sosnou i na rafty. Na závodech potkávám také kamarádky z různých koutů naší republiky.
Štěpánka: Díky sportování si vylepšuji „fyzičku“, poznávám mnoho kamarádů. Už jsem navštívila různá sportoviště i biatlonové areály. Poznala jsem, jaké je to být úspěšný a co všechno je pro to třeba udělat.
Co děláte ve volném čase, když nelyžujete?
Johanka: Mě baví sport od malička, takže když nelyžuju, chodím na brusle, jezdím na kole a hraju tenis. Sice občas protestuji, ale nakonec jsem ráda, že jsem šla.
Štěpánka: Nejraději si čtu, luštím a odpočívám po trénincích. Občas zajdu do kina a trávím někdy svůj volný čas se svými bratry.
A otázka na závěr: kterého svého úspěchu v dosavadní, zatím krátké, kariéře si nejvíce ceníte?
Johanka: Já asi každého, když se povede, ale doma mám krásný pohár za vítězství v Šumavském Ski Maratonu.
Štěpánka: Za poslední sezónu si nejvíc cením 1. místa v LB v Železné Rudě, 9. místa v zimním biatlonu na Zimní olympiádě dětí a mládeže v Novém Městě na Moravě a 12. místa v Českém poháru v zimním biatlonu také v Novém Městě na Moravě.
Johanka: Ráda bych ještě poděkovala všem trenérům, kteří mají na mém úspěchu velký podíl.
Štěpánka: S tím nezbývá než souhlasit.
Ptal se Radek Sosna, trenér Ski klubu Strakonice
Autor: Radek Sosna
