Prezidentské volby trochu jinak

Jsou za námi historicky druhé prezidentské volby, do kterých byla zapojena veřejnost. Jedni si to pochvalují, druzí by to nejraději vrátili do starých kolejí.

I přes mnohé výtky přinesl nový způsob volby prezidenta mnohá pozitiva. Jedním z velkých přínosů vidím ve velké angažovanosti mladých dobrovolníků. Kolem jednotlivých prezidentských kandidátů se vytvořily skupiny dobrovolníků, které nadšeně pomáhaly s propagací svých oblíbenců. Před pěti lety se taková velmi pozitivně naladěná skupina objevila i ve Strakonicích, a to kolem kandidátky na prezidenta Táni Fischerové.

Rovněž letos se vytvořila skupinka dobrovolníků, kteří se zapojili do volební kampaně ve Strakonicích. Je velmi pozoruhodné, že se tito lidé zapojili s tak velkým nadšením bez nároku na honorář, obětovali svůj čas, a to jen proto, aby podpořili veřejně svého oblíbence. Většina z nich s politikou nechce mít nic společného, přesto se rozhodli k nějaké své angažovanosti jako např. rozdávání letáčků, novin, nošení placek, či posílání různých emailů podporující jejich kandidáta. Tato skupina nadšenců se objevila kolem kandidatury Pavla Fischera. Oslovil jsem tedy Marcelu Komrskovou, dobrovolníci, která organizovala některé akce na jeho podporu, a položil ji pár otázek.

 

Nyní jste na mateřské dovolené. Doma máte dvě malé děti. To samo o sobě je velmi náročné jak na čas, tak i psychicky. Co vás tedy vedlo k tomu, že jste se rozhodla přesto všechno se těchto voleb zúčastnit aktivně?

Vůbec mě ani nenapadlo, že by to měl být s rodinou problém. Měla jsem tak silnou potřebu podpořit člověka, o němž jsem byla přesvědčená, že by byl skvělým prezidentem, že jsem se ani nerozhodovala. Jen podotýkám, že jsem se dosud nijak politicky neangažovala, byla jsem spíš apolitická a tak trochu rezignovaná na politiku. Vlastně jsem už ani nedoufala, že by se mohl objevit nějaký dobrý kandidát. Když jsem se na podzim začala trochu o prezidentské kandidáty zajímat a poslechla jsem si několik debat, velmi rychle jsem si všimla právě Pavla Fischera. Čím víc jsem ho poslouchala, tím víc jsem byla přesvědčená, že to je ten správný člověk. A toto překvapení, že někdo takový je, ve mně probudilo nadšení a velkou touhu jej nějak podpořit. Měla jsem pocit, že o něm moc lidí nevědí. Na jeho stránkách byla i možnost stát se dobrovolníkem, tak jsem se jednoduše zapojila a pak už to šlo samo.

Rozhodla jste se podpořit kandidaturu Pavla Fischera. Čím vás ohromil, že jste se do toho tak vložila? 

Jak už jsem říkala, ohromil mě v debatách. Hlavně zpočátku bylo vidět, jak ostatní kandidáty převyšuje znalostí nejrůznějších otázek, hlavně ze zahraniční politiky, oblasti bezpečnosti státu, Evropské unie atp. Postupně se to od něj jeho spolukandidáti naučili a pak už ten rozdíl tak zřejmý nebyl. Byl to vlastně i jeho úmysl – vnést nová témata, o kterých se předtím nemluvilo. Na pozici prezidenta mi přišel vhodný také pro znalost prostředí hradní kanceláře, kde 8 let pracoval, dále pro jeho známosti s předními zahraničními politiky, zkušenosti z diplomacie, jazykovou vybavenost atd. Je to člověk vysokých morálních kvalit, se sociálním cítěním a neměla jsem u něj pocit, že jde o jeho ego v souvislosti s prezidentstvím.

fotoKolem Vás se vytvořila velmi zajímavá skupina lidí, kteří se připojili do Vámi organizovaných aktivit. Byli to převážně lidi, kteří se nějak veřejně nevyjadřují, přesto se rozhodli např. chodit po ulici a rozdávat volební noviny. A to vše s nadšením. Čím si to vysvětlujete?

No nevím..:) Ale takto to u dobrovolníků Pavla Fischera vypadalo i jinde v republice. Byla to velmi živá skupina asi tisíce oficiálních dobrovolníků, kteří kolem sebe strhávali další lidi. Charakterizovalo nás nadšení, radost, na sociálních sítích také zjevný smysl pro humor. A rozhodně to nebyli jen mladí lidé, přes Facebook jsem poznala i velmi aktivní šedesátníky. Vlastně jsme doteď v kontaktu. Sdílíme společensky i politicky zajímavé články, vedou se diskuze. Někteří dosud nosí tyrkysovou barvu, což byla barva Fischerovy kampaně.

Pavel Fischer neuspěl. Vypadl hned v prvním kole. Nejste z toho výsledku zklamaná?

Tak podle preferencí se to dalo čekat, ale je pravda, že ke konci Fischer posiloval a rozhodně byl pro mnoho lidí sympatický. Určitě nějaká šance tam byla, hlavně kdyby lidé tolik netaktizovali. V mém okolí bylo hodně lidí, kteří mi řekli, že se jim Pavel Fischer opravdu líbí, ale vlastně podle průzkumů nemá tolik šancí, tak to raději dají Jiřímu Drahošovi. Já jsem toto jednání moc nechápala, protože argument s tříštěním hlasů nedával v prvním kole smysl a myslím, že je lepší volit toho, kdo je mi opravdu sympatický. Nakonec to pak stejně nedopadlo. Jestli jsem byla zklamaná z výsledku? Asi trochu ano, ale spíš z toho taktizování.

Prezidentské křeslo obhájil Miloš Zeman. Jak si vysvětlujete jeho tak stále vysokou popularitu.

Jelikož jsem chodila asi dva týdny mezi lidi na ulici a dikutovala s nimi, udělala jsem si tak trochu představu o tom, jak se lidé k volbě staví a co preferují. Jednak mám pocit, že se část lidí málo aktivně zajímá o politiku, málo vyhledávají kvalitní zdroje informací a pak byl asi hlavním „tahounem“ těchto voleb strach z migrantů, eura a Evropské unie. Strach mnohdy až iracionální, podporovaný nejsledovanějšími médii. A tohoto prostě využil v kampani Miloš Zeman. A lidé už ani nezjišťovali, jak je vlastně konkrétně chce ochránit. Stačil leták a prostě mu bezmezně věřili. Je to silná osobnost a to lidé chtějí. Vlastně jim pak ani nevadí jeho negativní stránky.

Budete se dál nějak veřejně angažovat?

No musím říct, že jsem si tu kampaň užila, bylo to velmi naplňující. Pokud bych měla někdy opět touhu něco smyslupného podpořit, tak určitě. Dokonce i trochu uvažuji o nějaké formě občanské iniciativy zde ve Strakonicích. Myslím, že je to potřeba. Ale tady už si právě vzhledem k té rodině nejsem jistá, jestli bych to časově zvládala. Volby byly jednorázová a krátkodobá záležitost, tohle už by bylo dlouhodobější.

Děkuji za rozhovor.

 

 

Chci jen na závěr zmínit, že i ostatní kandidáti měli své dobrovolníky velmi aktivní. Píši o dobrovolnících Pavla Fischera jenom z důvodu toho, že jsem se s těmito lidmi setkal osobně a byl jsem příjemně překvapen jejich nadšením pro danou věc.

Každopádně velké díky patří i všem těm, kterým není lhostejná naše Zem a šli k volbám.

To, jak to vypadalo a jaká byla atmosféra při jedné takové akci, uvidíte v následujícím videu.

https://www.facebook.com/marcela.kudlickova/videos/10213329384582797/

Autor: Pavel Gerčák

1 127 views
Líbil se vám tento článek?

4 komentářů

  1. František Karel Ladislav (11. Únor 2018 v 10:46)

    Fischer 10,23 %. Takže článek a rozhovor o ničem.
    ,,Dokonce i trochu uvažuji o nějaké formě občanské iniciativy zde ve Strakonicích. Myslím, že je to potřeba.“ Ano, to je hodně potřeba, politicky naivních blouznivců máme nedostatek.
    Smím se zeptat, jaký stát se jmenuje Zem?

    • Lukáš Houdek (11. Únor 2018 v 12:02)

      Procentuální výtěžnost kandidátů proberte s organizátory kampaní, ale z mé strany jeden dovětek. Jestliže Pavel Fischer do značné míry navazuje spolupráci s KDU, co by lidovci (co by všichni kromě ANO, SPD a Pirátů) dali za 10,23 %.
      K tomu pravopisu. Jako středoškolského češtináře mě tento postup nepohoršuje, záměrně jsem panu Gerčákovi to velké Z v textu nechal. Pravidla pravopisu nelze číst jako jehovisté Bibli. Už Hrubín přeložil Zdechlinu od Baudelaira s veršem ,,a velké Přírodě zas vrátit stonásobně“. Metaforické vyjádření není neznalost pravopisu. Nejedná se o chybu, naopak :)

      • František Karel Ladislav (11. Únor 2018 v 12:27)

        Pan Gerčák zajisté je dospělý, nemusíte za něj mluvit, pane Houdku, ale budiž. Prezidentská volba není parlamentní, 10 % se nedá vztahovat na oboje volby stejným metrem. Třeba ve Strakonicích lidovci v, blížících se, komunálních volbách nepřesáhnou 5 % a zase v zastupitelstvu nebudou, díky Bohu.
        Naše Zem má jméno Česká, nestyděl bych se za ně. Leda byste, i s Pavlem Gerčákem, chtěl tuto krásnou zem i pro cizáky. Pak bych to pochopil. To pojmenování. Ne vás.

        • Lukáš Houdek (11. Únor 2018 v 12:38)

          Mluvím za sebe, ne za pana Gerčáka :) A mluvím jako učitel češtiny, ne jako vydavatel. Česká se jmenuje republika, ne zem či Zem, když už chceme zabřednout do zbytečných detailů, které tuto diskuzi nijak neobohatí, takže ji můžete směrovat na soukromou komunikaci :)

Nechcete pejska k adopci?